Leden 2014

10 důvodů proč si nedat oběd

18. ledna 2014 v 15:46 | Byakko |  10 důvodů proč...
1) Lednička je moc daleko. A navíc, vstát ze židle je taaaaak pracné!!
2) V ledničce nic není. Takže proč se namáhat se vstáváním?
3) Pokud čirou náhodou v lědničce něco je, není to dobré či poživatelné.
4) Pokud čirou náhodou je v ledničce něco dobrého, musí se to nějak tepelně upravit, nebo aspoň dát na talíř.
5) Plyn či elektrika jsou drahé!!!
6) Mytí nádobí je ještě pracnější, než si dojít pro oběd.
7) Když už se člověk odhodlá něco sníst, přejí se a je mu pak špatně.
8) Každý přece ví, jak je v jídle mnoho škodlivých a zdraví nebezpečných surovin!!
9) Pocit hladu se přece dá přežít.
10) I naši předkové hladověli...


...Dobře... Mám hlad... Jdu se najíst :D

Práce č.7 - Jako kdyby toho už nebylo dost...

18. ledna 2014 v 15:22 | Byakko |  Když jsem se stala otrokem...
Už je to dávno, co jsem dostala tento úkol splnit. A pokud ho nesplním, mohla bych být ve velkém nebezpečí ze strany Gauri. :D Takže proto zase začnu plnit své povinnosti :D
Dnešní téma není žádná nádhera. Nechutných věcí na světě je mnoho a já mám vybrat jenom čtyři. A vážně, ani teď nevím, o čem budu psát. :D

Den první - Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.
Den druhý - Devět faktů o tobě.
Den třetí - Osm způsobů, jak si získat tvé srdce.
Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterými často přemýšlíš.
Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyla bývala udělala.
Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoli pořadí).
Den sedmý - Čtyři věci, co tě dokáží znechutit.
Den osmý - Tři věci, které tě vzrušují.
Den devátý - Dva obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.
Den desátý - Jedna zpověď

1) Dlouhá cesta. Jak všichni jistě víte, jsem lína jako prase. Nebo vlastně ne, já jsem ještě línější než prase. A proto když vím, že mě od mého cíle dělí dlouhá cesta (ve smyslu zvednout se ze židle a klást nohy před sebe, abych k cíli došla), dokáže mě to odradit a radši na svůj cíl zapomenu. Parkrát jsem zkoušela, co bude silnější - jestli lenost nebo hlad. Většinou vyhrála lenost.


2) Hádky o politice. Možná je to tím, že se v politice vůbec nevyznám a vlastně na ní ani nemám žádný názor, ale spíš je to tím, že hádky o politice jsou stejně naprosto zbytečné. Lidé se jenom hodiny a hodiny hádají a k ničemu to nevede.

3) Pohled do zrcadla. Znáte to, člověka to vábí, jak se to leskne. Neodolá... Podívá se... A pak? Pak si to ještě dlouho vyčítá :D

4) Neúspěchy. Každý je zažívá a tudíž každý ví, jak jsou demotivující. To jsem pak celý den znechucená a neschopná cokoliv dělat.


Možná to není úplně přesně to, co si pod tím autor tohoto letadýlka představoval, ale nikde není zakázáno, že si to můžu předělat k obrazu svému. :)

Zradil mě Microsoft... už zase...

18. ledna 2014 v 14:44 | Byakko |  Tomu se říká život...
Sedím a jen tak koukám do zdi. Do ničeho se mi nechce, nemám chuť cokoliv dělat. Vím, že bych se měla učit, ale... to prostě nejde...

Jak jsem se dostala do tohoto rozpoložení?

Všechno to začalo docela nevinně. Jelikož zrovna nejsem fanoušek Libreoffice, chtěla jsem si do počítače nainstalovat (dokonce legální) Microsoft office 2007. Jelikož Microsoft a Linux nejsou zrovna největší kamarádi, věděla jsem, že to nebude zrovna jednoduché, ale nečekala jsem, že se to pokazí až takhle moc...

Samotná instalace proběhla bez problémů. Spustit se mi podařilo každý balíček Microsoft office. Avšak při zavírání na mě vyskočily miliony varovných oken. To mě ale zase až tak nevyděsilo, ruzné pluginy a podobně se vždycky dají na internetu sehnat. Co ale bylo horší, přestalo mi fungovat Application menu a Application finder... Spustit jakoukoliv aplikaci tudíž bylo nemožné, pokud jsem si nepamatovala přesnou cestu a jméno programu. Což si samozřejmě nepamatuji....

Proto jsem se snažila zeptat strýčka Googla, co mi poradí. Zjistila jsem, jak obnovit nastavení panelů. Ale nefungovalo to úplně tak, jak bych si představovala... Po nějaké době úprav jsem svou situaci akorát zhoršila. Měla jsem otevřené jediné okno terminálu, přes který jsem ještě svůj počítač dokázala ovládat, a žádnou možnost otevřít si nějaký další.

Plná vzteku, na nervy a vystrašená k smrti, že by se mohlo něco stát mému nejoblíbenějšímu stroji, jsem si chytře tento terminál zavřela. Tím pádem jsem dokázala svůj počítač vypnout, restartovat nebo dát do režimu spánku. Což jsem v tu chvíli vážně nechtěla.

Nu což, řešení bylo evidentní, i když se mi vůbec nezamlouvalo. Smazáním operačního systému a nainstalováním znovu jsem sice ztratila veškerá data, aplikace a nastavení, ale počítač funguje. A to je hlavní! :)

Každopádně své snažení nevzdávám. Microsoft se prostě s mým počítačem kamarádit bude a basta! Jenom s ním budu ztrácet nervy až někdy v budoucnosti... :D