Říjen 2012

Práce č.3 - Mé srdce mi to nepoví

22. října 2012 v 10:55 | Byakko |  Když jsem se stala otrokem...
Tak toto bude zajímavé: Osm způsobů, jak si získat tvé srdce.
V tom bude trošku problém, protože ani já sama to nevím. Mé srdce je totiž nevyzpytatelné. A funguje naprosto nezávisle na rozumu. Teda je fakt, rozum není zrovna milé stvoření. Když je totiž srdce rozcupované na kousíčky, rozum si nedá pokoj a ještě si do něj kopne větou: "Já jsem ti to říkal!" A to by se dělat nemělo...
Upřímně, samotnou mě vždycky překvapí, na co mé srdce reaguje. Nevím, jestli jsem stále tak mladá, že jsem to ještě pořádně nedokázala zjistit. Nebo že by mé srdce bylo příliš nerozhodné??
Proto tu napíšu spíš: Co si myslím, že by na mě mohlo platit. Ale dost pravděpodobně to stejně nebude fungovat. (A jen tak pro zajímavost, nehodlám to řadit od nejlepšího způsobu. Na to už fakt nemám...)

Den první - Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.
Den druhý - Devět faktů o tobě.
Den třetí - Osm způsobů, jak si získat tvé srdce.
Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterýma často přemýšlíš.
Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyla bývala udělala.
Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoli pořadí).
Den sedmý - Čtyři věci, co tě dokážou znechutit.
Den osmý - Tři věci, které tě vzrušují.
Den devátý - Dva obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.
Den desátý - Jedna zpověď.

1) Smysl pro humor. Upřímně, s člověkem, se kterým bych se nedokázala zasmát, bych asi nevydržela... A dokonce ocením i nějaké ty vtípky na mou osobu.

2) Společné téma. No, nevím, jak by to fungovalo, kdybychom si neměli co říct. To by bylo asi trošku zvláštní, že? Taková tichá domácnost. Brrr.. Děsná představa.

3) Důvěra. Rozhodně potřebuji mít pocit bezpečí v blízkosti dané osoby. Ale řekla bych, že toto snad platí u každé holky.

4) Úsměv. Věřte nebo ne, tohle mi dokáže podlomit kolena.

5) Upřímnost. Není nad to vědět, že mi někdo nelže a když se mu na mě něco líbí, myslí to vážně.

6) Spolehlivost. Když mi někdo slíbí, že se mnou někam půjde a pak to odřekne, protože ho kámoš chce v hospodě, za to bych vážně vraždila.

7) Ukázat mi, že o mě opravdu stojí. Jsem tvor, který si zrovna příliš nevěří, takže když přede mě daná osoba nepostaví billboard s nápisem "STOJÍM O TEBE!", tak tomu neuvěřím. (No dobře, to už trošku přeháním...)

8) Pošťuchování. Proč si někdy nezahrát na bratra a sestru? :)


Ale upřímně, mé srdce mě svým výběrem pokaždé překvapí. Kdybych totiž opravdu přemýšlela nad tím, koho chci, pravděpodobně bych si vysnila pana "Dokonalého", který stejně neexistuje. A to by pak pro mě nikdo nebyl dost dobrý...

Nerozumím tomu, anebo tomu nechci rozumět?

14. října 2012 v 11:46 | Byakko |  Tomu se říká život...
Právě v tuhle chvíli bych se měla učit... Ale znáte to... Už jen kvůli tomu, že mě učí ten, kdo mě učí, se mi učit nechce...

... Proto radši filozofuji o tom, proč mi to tak hrozivě nejde... Protože kdo by si chtěl připustit, že je hloupý? (No dobře, já si to připouštím docela často. Třeba zrovna teď... Říkala jsem si, že mám možná nějaké nadání na matiku, ale nejsem schopná pohnout s trapným příkladem. Fakt smůla...)

Takže jsem přišla na to, že to není tím, že bych neměla dostatečnou mozkouvou kapacitu a funkci, abych danou věc pochopila. Určitě to musí být tím, že to mé mozkové buňky pochopit nechtějí, protože daná látka je trapná a k ničemu nepotřebná. Určitě to bude ono...

... No, zní to šíleně, takže asi budu muset konstatovat, že jsem HLOUPÁ!



Ale tvrdí se, že hloupí lidé jsou šťastní, takže bych měla být docela ráda.. :)

Práce č.2 - Nezajímá nás nic, než fakta

7. října 2012 v 13:54 | Byakko |  Když jsem se stala otrokem...
A je to tu zase. Byakko se podřizuje Gauri. Znovu, stále a napořád. (Dobře, mělo by to být pouze 10 dní, což ale nebude, protože se mi zcela určitě nepovede napsat denně jeden článek...) Tentokrát to bude obzvláště delikátní. Já jsem totiž naprosto nezajímavý člověk, takže co asi budu o sobě psát?

Den první - Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.
Den druhý - Devět faktů o tobě.
Den třetí - Osm způsobů, jak si získat tvé srdce.
Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterýma často přemýšlíš.
Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyla bývala udělala.
Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoli pořadí).
Den sedmý - Čtyři věci, co tě dokážou znechutit.
Den osmý - Tři věci, které tě vzrušují.
Den devátý - Dva obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.
Den desátý - Jedna zpověď.

Fakt č. 1: Jsem holka. Vím, že je to pro vás velice nečekané, ale opravdu je to tak. Párkrát byl někdo jiného názoru, naštěstí mě teď už nikdo nenazývá chlapcem. Čím to asi bude? :D

Fakt č. 2: Mám ráda černou barvu. Řekla bych, že na tohle byste nikdo nepřišel. Umím to dobře skrývat, že?

Fakt č. 3: Nejsem způsobila k rodičovství. To si tedy myslím pouze já. Ne, že by mi chyběla mateřská láska, ale bohužel pro ty děti (které naštěstí neexistují), je veškerá směřována k mému milovanému, dokonalému tvorovi, který mě nikdy neopustí a já o něj vždy budu pečovat. Víte o kom mluvím? No vždyť je to jasné, přeci o svém notebooku!

Fakt č. 4: Jsem vášnivým milovníkem sportu. Už jsem si vyzkoušela, že když je nějaké období, ve kterém nemohu provozovat sport, nedá se se mnou vydržet. Jsem otrávená, zničená a já nevím, co ještě. Protože není lepšího pocitu než se pořádně zpotit!


Fakt č. 5: Jsem tvor vysoce nechápavý. Zajímalo by mě, jestli by mi někdo dokázal vysvětlit tak, abych to pochopila, co je tak úžasné na alkoholu a cigaretách. Mně docela dobře stačí, když do mě rodiče cpou burčák - prý abych byla "zdravá" - a běhá mi z toho mráz po zádech. A že bych měla pít ještě něco tvrdšího? Tak z téhle představy jsem opravdu otrávená (a to v něm ještě ani nemusí být metanol...).

Fakt č. 6: V zásadě chodím pozdě. A upřímně, nedělám to naschvál. Ale prostě vždycky mi ujede tramvaj před nosem nebo se třeba náruživě zaposlouchám do Tarjina hlasu, že nastoupím do špatného autobusu a pak si těžce musím vzpomínat, kam že jsem to měla jet a proč jsem teda tam, kde jsem...


Fakt č. 7: Mou osobnost poznáte nejlíp za volantem. Skoro mě až děsí, jak mě můj učitel v autoškole dokonale odhadnul jenom podle stylu mého řízení.

Fakt č. 8: Kdybych vyhrála ve sportce, utratila bych to za oblečení. A to je důvod, proč ve sportce vyhrát nechci. Jenže když ono to oblečení je tak pěkný a tak drahý... :(

Fakt č. 9: Jsem schopná jen tak koukat do zdi. Prostě koukám a ani nad ničím nepřemýšlím. Něco jako hibernace nebo když se vám zasekne počítač uprostřed hry. Kolečko se točí (nebo se obracejí přesýpací hodiny, to podle toho, jaký máte operační systém) a nic se neděje. Tak u mě se ani to kolečko netočí...

Jak už jsem řekla, jsem nezajímavý člověk a vůbec mi to nevadí. Protože mnohem radši sleduji ostatní, kteří jsou zajímaví až moc. A ne vždycky tím pěkným způsobem! :D

Hledačka min

7. října 2012 v 12:40 | Byakko |  Počítačové hry
Každý snad zná hru "Hledání min". Já jsem ji třeba hrála už jako malá. Ale vůbec jsem nechápala ten systém, jak se to hraje. Až teď, po tolika letech jsem se k této úžasné a nervy drásající hře opět dostala.

Člověk by ani nečekal, jak ho taková mírumilovná hra dokáže naštvat. A co teprve vylekat! Zvuk vybuchující miny je vážně velice nepříjemný...

Po několiká hrách člověku jak z Matrixu probíhají čísílka před očima a může se z toho zcvoknout. Ale jelikož já mám čísla docela ráda, hru hrát nepřestávám.. To už se mi potom miny míchají třeba se čtyřkou a je to špatný...

Co je ovšem nejhorší, když ruka přestane komunikovat s mozkem a místo abych pohnula prostředníčkem, zmáčknu klávesu ukazováčkem a stojí mě to život...
...Musím tedy začít novou hru.

Nejvíc mě vždycky dostává oznámení:


A bohužel toto oznámení já vídám velice často... :D Přejou mi štěstí v další hře, ale spíš to pak dopadá, že ho ode mě odeženou...

Neřekla bych, že jsem v tom až tak moc špatná, většinou pohořím tak na posledních pěti minách. To to vždycky vypadá tak nadějně a já to samým štěstím zmrvím.


A zajímá vás moje úspěšnost?
Na to se raději ani neptejte, ta je totiž vážně zoufálá.. :D

Takže pokud se chcete naštvat a máte rádi čísla, tahle hra je dělaná pro vás! ;) (A když třeba budete chtít odminovat pole a nebudete si s tím vědět rady, nehledejte radu u mě, protože já bych vás s radostí vyhodila do povětří! :D )

Práce č.1 - Aby komunikace nevázla

6. října 2012 v 21:40 | Byakko |  Když jsem se stala otrokem...
Jak jste zjistili z názvu rubriky, nešťastnou náhodou jsem se stala otrokem šlechtičny Gauri. Ona mě totiž pověřila tímto přetěžkým úkolem, a když ho nesplním, určitě by mě neměla ráda... A je to práce, která bude zatěžovat mé mozkové buňky (pokud tam ještě nějaké zbyly), tudíž to bude velice obtížné. Mám totiž napsat deset článku (opravdu deset, do tolika snad ani neumím počítat!!) a ještě ke všemu na dané téma... Tak uvidíme, co ze mě vyleze.. :)

Den první - Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.
Den druhý - Devět faktů o tobě.
Den třetí - Osm způsobů, jak si získat tvé srdce.
Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterýma často přemýšlíš.
Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyla bývala udělala.
Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoli pořadí).
Den sedmý - Čtyři věci, co tě dokážou znechutit.
Den osmý - Tři věci, které tě vzrušují.
Den devátý - Dva obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.
Den desátý - Jedna zpověď.

1) Ten, na kterém mi opravdu záleží. Jsi pro mě vším, i když si to asi někdy neuvědomuješ. Často jsem na Tebe naštvaná, ale to jenom pro to, že mi na Tobě záleží. Ale stačí Tě vidět a všechen vztek najednou vyprchá. Člověče, neštvi mě! Není od toho, abych Ti taky někdy vynadala, že? :)

2) Ten, který mi už párkrát vytvořil úsměv na tváři. Děkuji ti za to, protože v těch nejtmavších dnech jsi mi poskytl trochu světla. Škoda, že ti to nikdy nedokážu oplatit...

3) Ta, které nedovolím, aby se odstěhovala. Protože když budeš pryč, komu napíšu "Nechceš zajít ven?" a ty půjdeš, protože to máš ode mě míň jak pět minut. S kým budu chodit do bageterie, kdo se mnou bude tloustnout nad sušenkami a sladkým pitím? Když budeš ode mě tak strašně daleko? (No dobře, vím, že je to pořád stejné město, ale i tak...)

4) Ten, který je nejlepší jungler. Proskypovala jsem s tebou pěkné chvíle. Promiň mi za všechno ks, nikdy jsem to neudělala schválně (jenom jednou, když jsem hrála za Irelku, ale to jsem to nestealla tobě.. :D). Hraní s tebou bylo vždycky fajn, i když ne vždycky jsem na 100% vnímala hru. To nás pak v týmu neměli moc rádi. :D Škoda, že už si s tebou asi nikdy nezahraju...

5) Ten, který mi neustále dokazuje, že jsem idiot. Ale vážně už se nemusíte snažit, já to vím docela dost dobře...

6) Ta, která mi dodává sílu, ani nevím jak. Děkuju, že z toho zabšklého tvora děláš trochu ženu. Neznáme se sice dlouho, ale vždy, když jsem byla s tebou, nebo s tebou alespoň telefonovala, cítila jsem se dobře. A nikdy nám nedojdou slova protože "Chlapi" - to je věčné téma! :)

7) Ta, kterou postrádám. Mrzí mě, že si teď už ani nepíšem. Jsi jediný člověk pocházející z Francie, kterého uznávám. Byla to jediná výměna, kterou jsem si užila a jsem ráda, že mou korespondentkou jsi byla zrovna ty. Ráda bych tě zase někdy viděla, ale vím, že to není možné. Francie a ČR, nejsme zrovna blízcí sousedé...

8) Ten, který mi ublížil. Je to sice víc jak deset let, ale mé srdce si to stále pamatuje, jako by to bylo včera. Byla jsem malá, byla jsem ošklivá, tlustá a hloupá. Ale ani tak jsi neměl právo se mi vysmívat. Vážně neměl. Na určitou dobu jsi mi zničil život. Ale je možné, že právě i díky tobě se mi podařilo zhubnout (i když to nemůžu s určitostí říct). Každopádně, kdybych tě teď někdy potkala, asi bych nebyla úplně milá.

9) Ten, kterému jsem ublížila já. Promiň, víc říct asi nedokážu... Ale upřímně myslím, že ta chyba není jenom ve mně...

10) A nakonec (protože přecijenom moc těch lidí neznám) budu adresovat své oblíbené zpěvačce. Provázíš mě veškerou prací na počítači, veškerým uklízením a při cestách MHD. Jsi mou inspirací i vzorem. A omlouvám se ti za to, že často mrvím tvé písničky, když je zkouším na své hlasivky..


Ruskin a Goldwin mají svatou pravdu

6. října 2012 v 20:40 | Byakko |  Recenze
Knihy jsou lidem tím, čím jsou perutě ptákům.
(John Ruskin)

Film nezemře, dokud bude v kině tma.
(Samuel Goldwin)


Opuštěná

4. října 2012 v 21:14 | Byakko |  Z mého (básnického) střeva
Svět jí už ukazuje pouze záda,
křik se odráží jak od stěn skal,
nikdo nechce vyslechnout její žal,
vždyť ani sama se již nemá ráda.

Připadá si jak kapka Toluenu,
co se s mořem vody nesdruží.
Copak každému jen něco dluží?
C'est le statut qu'elle a obtenu.

Nikdo v očích jejích slzy nevidí.
Nikdo jí je nesetře z tváře.
Každý se za ni snad jenom stydí.

S každým dnem má větší strach z lidí,
v každém shledává pouze otrokáře,
La mort. Jediné východisko, které vidí.

Jsem v tom nevinně

2. října 2012 v 10:07 | Byakko |  Témata týdne
Co si budem povídat, každý jedinec je trochu líný. Někdo nerad sportuje, někdo se nerad učí a někdo třeba nerad vaří. Proto je hned označován za líného. Ale je tohleto opravdu lenost?
Já bych spíš řekla, že je to nechuť. Někdo tu věc prostě nemá rád a musí se hodiny a hodiny přemáhat a přemlouvat, aby to udělal. A když mu při tom přemáhání a přemlouvání někdo ještě řekne: "Nebuď líný a běž to udělat!", nechuť naroste ještě víc a práce nikde.
Je však ještě jedna kategorie (do které se někdy přimíchám i já, ale věřte mi, jenom občas! :D ), kdy je pozemský tvor líný udělat jenom dva kroky k ledničce, aby si mohl strčit něco do huby. A to ji ještě - představte si to! - musel před tím otevřít! Jak náročný úkon! A co teprve když dojdou baterky v dálkovém ovládači? Už zmáčknout čudlík na přepnutí kanálu byla děsná otrava, ale zvednout se a přepínat na televizi? Není možná! Ještě aby mu tak ubylo pár gramů podkožního tuku! Známe přece všichni pořekadlo: Čím víc, tím líp!
Když někdo řekne slovo lenost, představím si vždycky takovou tu tlustou domácí kočku. Je teda fakt, ony mají děsně hustý kožíšek, takže ne vždycky jsou tlusté. Ale už jenom ten jejich výraz a to, jak se pořád jen někde válej - to je prostě lenost!


Abych to tak schrnula, objevuji se v každé z těchto kategorií. Nejčastěji se jen prostě nechci učit nějaké blbosti, které stejně nechápu a musím je do hlavy dostat jako básničku (a to jsem se nikdy ráda básničky neučila). Párkrát se objevím i v té druhé kategorii, protože, přiznejme si to, člověk je zvíře líné a zhýčkané. (Nejčastěji se mi stává to s tou ledničkou, ale to má i svou dobrou stránku - aspoň tolik neztloustnu...) Ale ospravedlňuji se tím, že jsem v tom nevinně, každý jsme takový. (A mě holt nenapadá žádný jiný důvod, který by byl alespoň trochu rozumný, proč bych měla být líná. Takže bych teda neměla??? Sakra, to mě malinko děsí.) A třeba se ani nenaděju, stanu se domácí kočkou válející se na gauči a pozorující vypnutou televizi, protože kdo by chtěl mačkat čudlík na ovládači, že? (Nedej bože, aby se vybily baterky!)