Elektrické auto

7. října 2011 v 20:40 | Byakko |  Tomu se říká život...
Stojím před domem a čekám, až se Gauri vybatolí z domu. Jen tak se procházím ve svém kabátě, abych alespoň trochu rozehřála své skoro zmrzlé údy. Počítám vteřiny, abych pak mohla Gauri vyčinit, že jde pozdě. Když tu najednou mé oko spatří záhadnou věc. Je to taková bíla krabička, docela hranatá, co na mě znenadání zabliká. Podezřívavě se na ni podívám.
Je to elektrické auto, docela malinké, taková pračka na kolečkách.
Hmm... Auto by ještě docela šlo (no dobře, je příšerně ošklivé, ale to je tady na tomto světě mnoho věcí), za to jeho "páníček", to by byl popis jedna báseň!
Vlastně si vůbec nepamatuji, jak vypadal. Ale jeho zářivě růžové tričko vidím před očima ještě teď. A co teprve styl jeho chůze?!! Áááááááááá. Taktně jsem v sobě dusila smích.Chtěla jsem počkat, až velectěná pračka odjede, abych se mohla konečně pořádně zasmát, ale ta se ne a ne hnout z místa. Nevím, jak moc je složité nastartovat takové elektrické autíčko, každopádně jemu to dalo docela zabrat.
Motor již bručel svým typickým zvukem (takovou sekačku jsem už dávno neslyšela), avšak auto se stále nehýbalo z místa. Když pak se asi po deseti minutách (pro mě skoro smrtelných, ale nechtěla jsem mít na hrobu napsáno "umřela smíchy", tak jsem se to pokusila vydržet) vozidlo rozjelo, změnil se zvuk motoru, jako kdyby sekačka narazila na ostrý kámen. Tak nějak to v něm rachotilo, až jsem si myslela, že se to snad musí rozpadnout. No, pobavila jsem se u toho dost. A aspoň vím, jaké auto si rozhodně kupovat nebudu.
Ale něco mě teď velice mrzí. Kvůli tomu, že jsem se zdržovala se sledováním chlapíka v růžovém a jeho pračce na kolečkách, úplně jsem zapomněla počítat minuty. Takže to tentokrát Gauri prošlo!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katerria Katerria | Web | 21. října 2011 v 21:49 | Reagovat

:-D

"Umřela smíchy" 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama