Sparťané by mě hodili ze skály...

27. září 2011 v 19:31 | Byakko |  Tomu se říká život...
...Darkness all around me
The water seems so deep
All is dead and icy
Landscape of the dead...

Tak nějak si poslouchám a nevím, co psát. No... Vlastně by toho bylo mnoho na napsání, ale jaksi jakoby se těm mým dvěma rukám nechtělo do pohybu... Lenošky jedny! xD Ale už jsem si řekla, že jsem dlouho na svůj blog ani nepáchla a že by to chtělo změnu.
Poslední dobou mám taková divná období. Skoro začínám uvažovat o tom, že se ke mně dostavila puberta (není na to už trošku pozdě??!!! Vypadá to, že má takových 5 let zpoždění), jinak vážně nevím, co si o sobě myslet. Začínám pochybovat o svém duševním zdraví...
A protože už mě nebaví v sobě tak všechno dusit, rozhodla jsem se, že se pokusím nějak vypsat sem. I to pro mě bude značně složité, protože já nejsem schopná komukoliv sdělovat své pocity. Jakoby mi najednou došla slova a já nejsem schopná se jakkoliv "vyžvejknout".

...I cry for angels to save me
Take the devil in me
Take the devil in me
Save me for I've been mistaken
Save one moment of my life
Take the devil in me
Take the devil in me...

Už párkrát jsem se pokusila ze sebe něco dostat, ale bylo to marné. Každé mé druhé slovo bylo "Ty vole", až se z mého vyprávění stalo jakési nesrozumitelné nadávání do volů a nikdo stejně nepochopil, co jsem chtěla říct. Jakobych nechtěla, aby se kdokoliv cokoliv o mě dozvěděl.
Ale jelikož tady mě nikdo nezná (sakra, docela dost lidí mě zná pod Byakko - ještěže nikdo neví, že mám blog... xD), možná by se mi podařilo něco ze sebe vymanit. (Nepočítám Gauri, ale ta o mě toho asi stejně ví nejvíc, takže to pramálo, co tady padne (možná), vůbec vadit nebude. xD)
Ale abych se tak trochu vrátila k tomu svému bláznivému období... Hm... Všechno nasvědčuje k tomu, že se totálně rozpadám. Již podruhé mám natržený sval, tentokrát teda jiný, než ten předtím, ale ve své podstatě je jedno, který sval to je. Mám na všechno alergickou reakci, furt jakési vyrážky, opuchlé xichty atd. Neustále jakési záněty dutin a bolesti hlavy. A o své krční páteři raději pomlčím...
...Prostě jsem totální hypochondr, který si neustále na něco stěžuje. Takže o mých defektech raději pomlčím a přesunu se dál.

...Des ombres de blue et de violet
Shades of blue, shades of purple
Des ombres de blue et de violet
Shades of blue, shades of purple...

Jenže kam dál? Kam daleko si až dovolím zajít? Dokážu sem vlastně něco napsat? A když jo, dokážu tenhle článek vůbec publikovat?

...I rise and walk
Into the waves
Will you save me

You interrupt
My intellect
You take what you demand...


Obávám se, že dnes ze sebe už víc nedostanu. A co jsem ze sebe dostala? Holé nic a pár řádků mých oblíbených písniček od Leaves' eyes. Jako tomu bylo dřív. Jenže tentokrát nevkládám mezi jednotlivá slova ten ošlivý výraz "Ty vole". Dnes to jsou verše zpívané Liv Kristine.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gauri Gauri | Web | 28. září 2011 v 19:18 | Reagovat

No néé. Tys napsala něco o svých pocitech. :-D Hele, aspoň si všechna možná zranění prožiješ teď a nebudeš už mít z ničeho strach, budeš prostě bolestí ostřílená Byakko! :-D

Docela se mi ta písnička vložená do článku líbí. Zvláštní. :-D

2 Byakko Byakko | Web | 28. září 2011 v 20:17 | Reagovat

No doufám. Už by bylo na čase, aby to všechno skončilo... xD Ale tak nějak posledních 7 let se to se mnou jenom víc a víc sesypává...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama