10 důvodů proč si nedat oběd

18. ledna 2014 v 15:46 | Byakko |  10 důvodů proč...
1) Lednička je moc daleko. A navíc, vstát ze židle je taaaaak pracné!!
2) V ledničce nic není. Takže proč se namáhat se vstáváním?
3) Pokud čirou náhodou v lědničce něco je, není to dobré či poživatelné.
4) Pokud čirou náhodou je v ledničce něco dobrého, musí se to nějak tepelně upravit, nebo aspoň dát na talíř.
5) Plyn či elektrika jsou drahé!!!
6) Mytí nádobí je ještě pracnější, než si dojít pro oběd.
7) Když už se člověk odhodlá něco sníst, přejí se a je mu pak špatně.
8) Každý přece ví, jak je v jídle mnoho škodlivých a zdraví nebezpečných surovin!!
9) Pocit hladu se přece dá přežít.
10) I naši předkové hladověli...


...Dobře... Mám hlad... Jdu se najíst :D
 

Práce č.7 - Jako kdyby toho už nebylo dost...

18. ledna 2014 v 15:22 | Byakko |  Když jsem se stala otrokem...
Už je to dávno, co jsem dostala tento úkol splnit. A pokud ho nesplním, mohla bych být ve velkém nebezpečí ze strany Gauri. :D Takže proto zase začnu plnit své povinnosti :D
Dnešní téma není žádná nádhera. Nechutných věcí na světě je mnoho a já mám vybrat jenom čtyři. A vážně, ani teď nevím, o čem budu psát. :D

Den první - Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.
Den druhý - Devět faktů o tobě.
Den třetí - Osm způsobů, jak si získat tvé srdce.
Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterými často přemýšlíš.
Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyla bývala udělala.
Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoli pořadí).
Den sedmý - Čtyři věci, co tě dokáží znechutit.
Den osmý - Tři věci, které tě vzrušují.
Den devátý - Dva obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.
Den desátý - Jedna zpověď

1) Dlouhá cesta. Jak všichni jistě víte, jsem lína jako prase. Nebo vlastně ne, já jsem ještě línější než prase. A proto když vím, že mě od mého cíle dělí dlouhá cesta (ve smyslu zvednout se ze židle a klást nohy před sebe, abych k cíli došla), dokáže mě to odradit a radši na svůj cíl zapomenu. Parkrát jsem zkoušela, co bude silnější - jestli lenost nebo hlad. Většinou vyhrála lenost.


2) Hádky o politice. Možná je to tím, že se v politice vůbec nevyznám a vlastně na ní ani nemám žádný názor, ale spíš je to tím, že hádky o politice jsou stejně naprosto zbytečné. Lidé se jenom hodiny a hodiny hádají a k ničemu to nevede.

3) Pohled do zrcadla. Znáte to, člověka to vábí, jak se to leskne. Neodolá... Podívá se... A pak? Pak si to ještě dlouho vyčítá :D

4) Neúspěchy. Každý je zažívá a tudíž každý ví, jak jsou demotivující. To jsem pak celý den znechucená a neschopná cokoliv dělat.


Možná to není úplně přesně to, co si pod tím autor tohoto letadýlka představoval, ale nikde není zakázáno, že si to můžu předělat k obrazu svému. :)

Zradil mě Microsoft... už zase...

18. ledna 2014 v 14:44 | Byakko |  Tomu se říká život...
Sedím a jen tak koukám do zdi. Do ničeho se mi nechce, nemám chuť cokoliv dělat. Vím, že bych se měla učit, ale... to prostě nejde...

Jak jsem se dostala do tohoto rozpoložení?

Všechno to začalo docela nevinně. Jelikož zrovna nejsem fanoušek Libreoffice, chtěla jsem si do počítače nainstalovat (dokonce legální) Microsoft office 2007. Jelikož Microsoft a Linux nejsou zrovna největší kamarádi, věděla jsem, že to nebude zrovna jednoduché, ale nečekala jsem, že se to pokazí až takhle moc...

Samotná instalace proběhla bez problémů. Spustit se mi podařilo každý balíček Microsoft office. Avšak při zavírání na mě vyskočily miliony varovných oken. To mě ale zase až tak nevyděsilo, ruzné pluginy a podobně se vždycky dají na internetu sehnat. Co ale bylo horší, přestalo mi fungovat Application menu a Application finder... Spustit jakoukoliv aplikaci tudíž bylo nemožné, pokud jsem si nepamatovala přesnou cestu a jméno programu. Což si samozřejmě nepamatuji....

Proto jsem se snažila zeptat strýčka Googla, co mi poradí. Zjistila jsem, jak obnovit nastavení panelů. Ale nefungovalo to úplně tak, jak bych si představovala... Po nějaké době úprav jsem svou situaci akorát zhoršila. Měla jsem otevřené jediné okno terminálu, přes který jsem ještě svůj počítač dokázala ovládat, a žádnou možnost otevřít si nějaký další.

Plná vzteku, na nervy a vystrašená k smrti, že by se mohlo něco stát mému nejoblíbenějšímu stroji, jsem si chytře tento terminál zavřela. Tím pádem jsem dokázala svůj počítač vypnout, restartovat nebo dát do režimu spánku. Což jsem v tu chvíli vážně nechtěla.

Nu což, řešení bylo evidentní, i když se mi vůbec nezamlouvalo. Smazáním operačního systému a nainstalováním znovu jsem sice ztratila veškerá data, aplikace a nastavení, ale počítač funguje. A to je hlavní! :)

Každopádně své snažení nevzdávám. Microsoft se prostě s mým počítačem kamarádit bude a basta! Jenom s ním budu ztrácet nervy až někdy v budoucnosti... :D

 


Liebster blog award

28. října 2013 v 11:27 | Byakko |  Tomu se říká život...
Byla jsem nominována jednou z mých nejoblíbenějších blogerek Magicforever, abych zase jednou o sobě něco prozradila. A to bych to nebyla já, abych to neudělala. :)

A o co vlastně jde?
Nejprve na sebe vyzradím celičkých deset věcí.
Následně zodpovím na 10 otázek mé milé Magicforever.
A nakonec vymyslím 10 otázek pro 5 mých oblíbených blogerů.

Svěřuji se...
1. Jako malá jsem chtěla hrozně moc létat. Tak strašně moc, že jsem to vyzkoušela a spadla z balkonu... I přes tu bolest a nepříjemné prostředí nemocnice jsem svůj názor nezměnila a létat bych chtěla i nadále.
2. Dřív jsem chodila do sboru. Moc se mi tam nelíbilo, ale úspěch jsem docela měla. Mělo to ale jeden malý háček... Nesnášela jsem zpívání před lidmi... A můj problém stále přetrvává.
3. Nikdy jsem nikomu nevěřila, že se mi hraní na klavír bude líbit. Teď bych dala cokoliv za to, aby ten, co mám doma, fungoval, a já si mohla zahrát třeba Moonlight sonatu od Beethovena.
4. Nesnášela jsem svůj gympl. Jednu dobu jsem dokonce nesnášela každou osobu, která tam byla, i když si to nikdo samozřejmě nezasloužil. Za to teď můžu být nejšťastnější člověk na světě, že už jsem pryč.
5. Neměla jsem to na světě ráda a parkrát jsem měla nutkání to ukončit. Od té doby, co se zabila moje kamarádka, mě to už NIKDY nenapadlo.
6. Můj kamarád, kterého znám přes internet, mě zná líp, než já sama sebe. Věděl, že i když na to nevypadám, je ve mně skrytá romantička.
7. Jsem asi nejlínější člověk na světě. Já dokážu hladovět jenom proto, že je lednička moc daleko...
8. I když mě to mrzí, už strašně dlouho jsem nepřečetla žádnou knížku. Ne, že bych nechtěla, ale prostě mi chybí čas. O Vánocích to ale samozřejmě napravím!!
9. Naplánovala jsem si, že procestuji celý svět. A prostě se mi to splní, ať už se to mému osudu líbí nebo ne.
10. A nakonec... Nikdy jsem nevěřila filmům a knížkám, že může existovat tak velká láska. Takový pocit, že by jeden člověk pro druhého došel až na konec světa. Ale... Teď jsem snad nejzamilovanější člověk pod sluncem a ani slova z knížek můj pocit nedokážou pořádně popsat. Na to slova prostě nestačí!


Svěřuji se podruhé....
1. Keby si si mohla splniť hociktoré želanie, ktoré by to bolo a prečo?
V mé mysli se tvoří nádherná představa, že budu konečně bydlet někde pryč od rodičů. Vím, že je to teď asi ještě bláznivý nápad a bez práce by to asi moc dlouho nešlo. Ale.. Je to krásná představa.

2. Keby si teraz mohla povedať hocičo hocikomu, komu, a čo by si povedala?
Tomu nejdokonalejšímu člověku pod sluncem, jak moc ho miluji.

3. Aký štýl hudby počúvaš?
No asi je to jasné, že je to metal. Přesněji symphonic nebo gothic metal. A na to asi svůj názor už nikdy nezměním.

4. Keby si mohla strávila by si radšej jeden deň v pekle alebo nebi?
Asi v pekle, abych zjistila, co mě čeká. :D

5. Aký by mal byť tvoj dokonalý partner?
Takový, jaký je. :)

6. Aký magický predmet by si chcela vlastniť? (pokojne si ho vymysli)
Vždycky mě ve filmech uchvacovaly takové ty medailonky.. Ale.. Já bych ho stejně nenosila.. :D

7. Čo hovoríš na "priateľstvo s výhodami"?
Je mi z toho špatně...

8. Myslíš, že tvoj život by bol iný keby si si nezaložila blog?
No s tím, jak sem chodím často, asi ne... :D Ale mám ho ráda, poznala jsem tu pár skvělých lidiček, takže bych bez něj nechtěla být. :)

9. S akými ľuďmi si najlepšie rozumieš?
Nejvíc asi s těmi, co znám nejdýl. No a potom se spolužákama, protože ti konečně vědí, o čem mluvím :D

10. Až zomriete, budete chodiť ľudí strašiť? :D
Jo, to budu. Hezky se budu mstít těm, co mě za života štvali. :D


A teď se ptám já...!
1. Co je pro tebe v životě nejdůležitější?
2. Kdybys měl/a jmenovat svou nejoblíbenější knížku, která by to byla?
3. Co pro tebe znamená hudba?
4. Kdybys měl/a možnost jet na jakékoliv místo na Zemi, které by to bylo?
5. Které roční období je tvým nejoblíbenějším? Proč?
6. Snad každý máme svou vysněnou budocnost.. Jak vypadá ta tvoje?
7. Co je tvá úplně nejoblíbenější činnost?
8. Kdybys měl/a možnost prožít jeden den ve světě z knížky či z filmu, kam by ses podíval/a?
9. Kdyby ses měl/a popsat třemi slovy, která bys zvolil/a?
10. A nakonec něco pro odlehčení... Dáváš si na Vánoce předsevzetí? A pilně je plníš? :D

A ke komu mé otázky směřují?

A čtvrtý a pátý ať je kdokoliv, kdo by chtěl odpovídat na mé otázky a zapojit se do Liebster blog award. :)

Až vyjde měsíc (2012)

14. června 2013 v 14:49 | Byakko |  Filmy
Příběh se odehrává v 60. letech 20. století na pobřeží Nové Anglie. Dvanáctiletý Sam se rozhodne, že už nechce být dál Khaki skautem, a uteče z tábořiště. Je domluven se svou kamarádkou Suzy, že se setkají na předem určeném místě, a utečou spolu. I přestože je Sam mezi skauty velmi neoblíbený, jeho "parťáci" jsou donuceni ho hledat. Podaří se Samovi se Suzy utéct?


Kdybych měla tento film někam zařadit, bylo by to asi dost složité. Příběh není nijak spletitý, jeho kouzlo je v komických scénách blížících se až k absurdnosti, v dokonalých kostýmech a především ve skvělém hereckém výkonu. Mládá Kara Hayward ztvárnila perfektně dívku, která má neustále problémy ve společnosti a někdy má až sklony k agresivnímu chování. Její nenucený výraz se vám vryje do paměti.

Věřte mi to, nebo ne, ale tento film se rázem stává jedním z mých nejoblíbenějších. Možná se pletu, ale zdá se mi, že je to něco, co tu ještě nebylo. Putování dvou nepochopených mladých lidí po ostrově sice není nic nového, ale to zpracování tomu dodává nový směr. Člověk se u toho zasměje a ještě se může pokochat perfektním ztvárněním. Už jenom dokonalý make up Suzy dokáže vyrazit dech. Tento film tudíž vřele doporučuji. :)


Verdikt: 20/20

Zakladní informace ze stránky csfd:

Moonrise kingdom

Komedie / Drama / Romantický
USA, 2012, 94 min

Režie: Wes Anderson
Scénář: Wes Anderson, Roman Coppola
Hudba: Alexandre Desplat
Kamera: Robert D. Yeoman
Hrají: Bruce Willis, Edward Norton, Bill Murray, Kara Hayward, Jared Gilman, Jason Schwartzman, Tilda Swinton, Frances McDormand, Harvey Keitel, Bob Balaban, Neal Huff, Larry Pine

Všechno stejně jednou skončí...

9. června 2013 v 21:57 | Byakko |  Z mého (básnického) střeva
Ten pocit....
Ten pocit se mi zarývá do kůže.
Prožírá se tkání, zatemňuje mysl
a pak i srdce.
A pak už nikam dál nemůže.


Představ si...
Je jedno, kam se podíváš.
Vidíš tu samou nechuť,
ten odpor.
A v životě další smysl nemáš.


Zbytečnost...
Nic z toho nemá cenu žádnou.
Všechno je teď bezbarvé,
bez zápachu.
Stejně všichni nakonec padnou.

Will I make it?

27. května 2013 v 19:43 | Byakko |  Tomu se říká život...
Tak a je to tu...

...Den D nastane zítra a rozhodne o mé blízké a hlavně i vzdálené budoucnosti. Sedím tady, vyčerpaná, s kruhy pod očima, s třesoucíma se rukama a čekám, než to všechno vypukne.
Někdo by řekl, že bych se třeba měla ještě učit. Jenže já nemůžu...

Oči nečtou a hlava bolí.
Velikou námahu to stojí,
neříkám, že se nebojím,
slova se mi těžko volí.


Blekotám a nevím, co dál,
někdo si tu na chytrého hrál!
A teď tu stojí,
pekelně se bojí,
a kdo ví,
co bude dál?


Jestli se vám zdá, že mluvím zcestně, tak se vám to nezdá. :D Po měsící ustavičného učení nějakých blbostí, jako například, kdo je to Khrouchtchev (česky Chruščov), kde leží Botswana či Atlanta a odkud pochází Dürenmatt a v čem se vyznačuje jeho dílo "Fyzikové", můj mozek opravdu vynechává...




Ale jestli zítra tu maturitu udělám, tohle bude mé!!! (Myslím ten korzet, ne tu holku!!!! :D )

Práce č.6 - Nejkrásnější na světě je přátelství

10. ledna 2013 v 18:51 | Byakko |  Když jsem se stala otrokem...
Tento úkol také nebude zrovna lehký. Mám vybrat lidi, kteří pro mě mnoho znamenají, jenže koho mám jmenovat? Samozřejmě, mám tipy, které pravděpodobně uvedu, ale co ti další? Co když se někdo urazí, že jsem ho uvedla? Nebo naopak neuvedla? :D
Ne, dělám si srandu, kdo by se mohl urazit, že jsem ho neuvedla, že?...
Fajn, možná to už začnu brát vážně... Je mnoho lidí, o kterých bych mohla napsat... Jenže stejně stále někdy tápu, o kom mám utratit pár svých slov, které si stejně nikdy nepřečte... :D Tudíž je to vlastně jedno, že?


Den první - Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.
Den druhý - Devět faktů o tobě.
Den třetí - Osm způsobů, jak si získat tvé srdce.
Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterými často přemýšlíš.
Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyla bývala udělala.
Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoli pořadí).
Den sedmý - Čtyři věci, co tě dokážou znechutit.
Den osmý - Tři věci, které tě vzrušují.
Den devátý - Dva obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.
Den desátý - Jedna zpověď

1) Gauri. Kdo by to byl tušil, že se zmíním o ní? :) Ona mě provází celým mým životem, takže by byla hanba o ní něco nenapsat. A proč mi na této bytosti záleží? Jednoduše je to má zpřízněná duše, která toho má se mnou mnoho společného, ale zároveň mnoho rozdílného. Když se bavíme, nikdy hovor nestojí a jsou chvíle, kdy smíchy skoro brečíme. Bylo by skvělé mít na sebe trochu víc času, ale co není, může být. :)


2) Ten temný člověk ve stínu. Ano, tohle je další člověk, o kom budu nečekaně psát. Narazila jsem na něj na pustém ostrově, sblížil se se mnou při hraní bowlingu (stále na pustém ostrově) a po cestě domů se o mě staral (když jsem chytila nemoc na pustém ostrově). Někdy mě sice trhá na kusy, jindy si zas nedokážu představit, že bych bez něj mohla být. Prostě bez extrémů se nedá žít! :D



3) Zombie papaničko! Je tomu tak, a ne jinak, že další člověk v pořadí (bez pořadí), je dívčina, která mě zná od samého ranného dětsví. Má můj obdiv, že zvládla vše, co zvládla a nepochybuji o tom, že toho ještě mnoho dokáže! Je to člověk, na kterého se dá spolehnout, což jsem si někdy říkala, že tahle vlastnost ze světa skoro vymyzela...

4) Víla. Dívka, která by nedokázala ublížit ani mouše a snad by i skočila do ohně pro to, aby se nikdo neměl špatně. Škoda, že divočina okolo je tak dravá, a nejradši by ji roztrahala na kusy jako šelma svou právě chycenou oběť. Bojím se o Tebe, bojím se, aby Tě dnešní věčně nespokojená společnost nevysála...

5) My foreign friend. Člověk, který mi nesčetněkrát vytvořil úsměv na tváři. Teď už nám chybí se jenom potkat a jelikož se konec světa nekonal (protože ani nemohl, když jsem řekla, že žádný nebude, dokud se nesetkáme!!!), máme k tomu ještě mnoho příležitostí. :)

Nepřístupnost

5. ledna 2013 v 12:23 | Byakko |  Z mého (básnického) střeva
Tvoje slova bodají jak dýka,
ze mě pak krev nekonečně stříká,
duše má hned kvapem hyne,
smrad smrti se tu všude line.

Když konečně se všechno ztiší,
tvé prosby nikdo nevyslyší.
Zkoušej to dál, jak jen chceš,
už nikdy mě nedostaneš.

Mou mysl ovládla zlá pýcha,
ta za mé tělo nyní dýchá.
Vrátit se zpět už možné není,
pomstít se přijdu v neprodlení.



"Není mi zima, ale je mi divně..."

12. prosince 2012 v 16:00 | Byakko |  Tomu se říká život...
Tak taková byla moje odpověď, když se mě táta zeptal, jestli mi je pořád zima (protože u nás v bytě je kláda permanentně, takže tato věta je u nás na denním pořádku...)
Vážně, bylo mi hrozně divně a dlouho jsem nemohla přijít na to, co mi vlastně je. Vlastně jsem na to přišla až druhý den ráno, když tento "divný" pocit přetrvával.
Tak nějak jsem si uvědomila, že se mám prostě jenom skvěle a konečně se cítím šťastná. Jako by se to neviditelné slunce kolem mě najednou rozsvítilo a ukázalo mi směr, kudy se mám dát. Jako by všechno bylo mnohem lepší a hezčí. Jako by nikdy nezáleželo na tom, jako činnost budu dělat, ale na tom, co si z toho odnesu.
Musím říct, že to byl nádherný pocit. Nebo byl... stále ještě je! Chce se mi se usmívat, chce se mi se smát, chce se mi zpívat, i když nemám proč. A pak se najednou podívám kolem sebe, na ty věčně zamračené tváře, a už se opravdu musím smát. Vždyť to není tak dávno (ještě ani den), co jsem byla jednou z nich. Jednou z těch lidí, ze kterých prýští negativní energie a smutek. A pak jsem to pochopila... Všichni si totiž tuto zlou a nehezkou věc přehazujeme z jednoho na druhého. Je to jako epidemie, jako mor, co nás sžírá zevnitř.
A věřte nebo ne, dnes poprvé jsem si užila fyziku. Byla to skvělá hodina a konečně jsem do detailů pochopila, jak mám zapojit obvod! Během matematiky jsme se zasmáli nad kombinátorikou a na závěr jsme smíchy až brečeli při češtině.
Věřte nebo ne, svět plný optimismu je nějaký jednodušší. I když vy jste to věděli asi už dřív, to jenom mě trvalo devatenáct let, než jsem na to přišla.

Kam dál